• 345 zákona č. 40/2009 Sb.

Křivé obvinění

(1) Kdo jiného lživě obviní z trestného činu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu,

b) spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem,

c) spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu,

c) spáchá-li takový čin v úmyslu zakrýt nebo zlehčit svůj vlastní trestný čin, nebo

d) spáchá-li takový čin na jiném, který vůči němu plnil svoji povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

S oznámením se bude moci vždy seznamovat pouze omezený okruh osob, které byly pro tento účel speciálně pověřeny. Tito pracovníci mají povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozví při výkonu své činnosti a nesmí poskytovat mimo okruh tzv. příslušných osob žádné informace, které by mohly zmařit nebo ohrozit účel, kvůli němuž bylo oznámení podáno. Povinnost zachovávat mlčenlivost se týká také informací o totožnosti oznamovatele, kterou je možné poskytnout dalším nepověřeným osobám pouze s předem získaným souhlasem oznamovatele. Tento souhlas není nutný v případě, že orgán prošetřující oznámení má povinnost oznámit podezření o spáchání trestné činnosti dle ustanovení trestního zákona.

Před odvetnými opatřeními v rámci pracovního či služebního poměru je oznamovatel chráněn zejména obsahem předpisů upravujících příslušný právní vztah: zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků“), a zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“). Všechny tyto právní předpisy obsahují v relevantní oblasti kogentní právní úpravu, jež výrazně omezuje libovůli zaměstnavatele a chrání zaměstnance či osoby ve služebním poměru. V případě státních zaměstnanců pak § 1 nařízení vlády č. 145/2015 Sb. obsahuje explicitní zakotvení zásady, že nesmějí být v souvislosti s oznámením podezření ze spáchání protiprávního jednání postiženi, znevýhodněni nebo vystaveni nátlaku.

Osoba, pro kterou oznamovatel vykonává práci nebo jinou obdobnou činnost, je povinna zabránit tomu, aby oznamovatel byl vystaven odvetnému opatření, kterým se rozumí jednání v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností oznamovatele, které bylo vyvoláno oznámením a které oznamovateli může způsobit újmu. Za splnění těchto podmínek odvetným opatřením může být zejména:

1. zproštění výkonu státní služby, zařazení mimo výkon státní služby nebo skončení služebního poměru,
2. rozvázání pracovního poměru nebo neprodloužení pracovního poměru na dobu určitou,
3. zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti,
4. odvolání z místa vedoucího zaměstnance nebo ze služebního místa představeného,
5. uložení kárného opatření nebo kázeňského trestu,
6. snížení mzdy, platu nebo odměny nebo nepřiznání osobního příplatku,
7. diskriminace,
8. přeložení nebo převedení na jinou práci nebo na jiné služební místo,
9. služební hodnocení nebo pracovní posudek,
10. ostrakizace,
11. neumožnění odborného rozvoje,
12. změna rozvržení pracovní nebo služební doby,
13. vyžadování lékařského posudku nebo pracovnělékařské prohlídky,
14. výpověď nebo odstoupení od smlouvy, nebo
15. zásah do práva na ochranu osobnosti.

Povinnost zavést vnitřní oznamovací systém se bude v ČR dopadat na následující subjekty:

• Státní orgány. Služební úřady podle zákona o státní službě mají již VOS zavedeny a bude postačovat jejich modifikace odpovídající požadavkům Směrnice.
• Územní samosprávné celky (orgán kraje a obce s více než 10 000 obyvateli). Obce mohou VOS sdílet, zejména v rámci dobrovolných svazků obcí. U krajských úřadů, magistrátů, městských úřadů nebo obecních úřadů se bude ve většině případů jednat o zcela novou agendu. Lze nicméně očekávat, že se nebude jednat o složitou či počtem řešených oznámení administrativně náročnou agendu, která by nutně vyžadovala přijetí nových zaměstnanců nebo zajištění některých činností, včetně zřízení samotného VOS, komerčními subjekty.
• Subjekty, které lze zahrnout v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie pod pojem „stát“. Z judikatury SDEU totiž vyplývá, že přímý vertikální účinek netransponované (nebo nesprávně transponované) směrnice dopadne vedle státu také na subjekty, které stát pověřil zajišťováním činnosti ve veřejném zájmu, a které buď podléhají kontrole ze strany státu nebo jsou za účelem plnění těchto činností nadány specifickými pravomocemi, kterými obvykle nedisponují jednotlivci v rovnocenných vztazích typických pro soukromé právo. Právní forma takového subjektu přitom není. Judikatura SDEU k této věci se nicméně nedá označit za sjednocenou či konstantní. Naopak vykazuje znaky jisté rozkolísanosti až rozpornosti a je proto nutné k ní přistupovat obezřetně.

Interním oznámením je míněno ústní či písemné poskytnutí informací o podezření na korupční jednání v rámci právního subjektu ve veřejném nebo soukromém sektoru. V praxi se bude jednat nejčastěji o zaměstnavatele oznamovatele případně o instituci (firmu, úřad), s níž úzce spolupracuje.

Externí oznámení je ústní nebo písemné poskytnutí informací o porušení příslušným orgánům prostřednictví oznamovacího systému Ministerstva spravedlnosti.

Obava oznamovatele o jeho identitu může vést k tomu, že prostřednictvím oznamovacího systému se rozhodne podat oznámeni bez uvedení svých osobních údajů (např. prostřednictvím pouze pro tento účel zřízené e-mailové adresy). Anonymně podané oznámení bude zpracováno stejně jako oznámení, u nějž oznamovatel uvede svou identitu, ovšem oznamovateli v takovém případě nebude moci být poskytnuta ochrana před případnými odvetnými opatřeními. Lze si představit situace, kdy vlastní charakter oznámení bude z pohledu vedoucích pracovníků zaměstnavatele identifikovat skupinu zaměstnanců či jednotlivce „podezřelé“ z podání oznámení na základě jejich přístupu k specifickým informacím obsaženým v textu oznámení. Může být tak účelné, pokud oznamovatel i původně anonymního podání se rozhodne svou identitu osobám pověřeným prošetřením nakonec odtajnit.

Oznamovatel korupce, který své oznámení přímo zveřejnil (např. prostřednictvím medií), má nárok na ochranu, pokud je splněna jakákoliv z následujících podmínek:

a) učinil oznámení interně a externě, nebo přímo externě, avšak v reakci na oznámení nebylo ve stanovené lhůtě přijato žádné vhodné opatření,

nebo

b) měl oprávněné důvody se domnívat, že:

porušení může představovat bezprostřední nebo zjevné ohrožení veřejného zájmu, jako je tomu v případě naléhavé situace nebo rizika nenapravitelné újmy, nebo že i v případě externího oznámení existuje riziko odvetných opatření nebo je malá vyhlídka účinného řešení porušení vzhledem ke zvláštním okolnostem daného případu, například takovým, že důkazy mohou být zatajeny či zničeny nebo že příslušný orgán může být spolčen s pachatelem porušení či se může na porušení podílet.

Příklad:

Úředník podílející se na správě dotací dospěl k podezření, že dochází k manipulaci při přidělování veřejných zakázek s cílem, aby dotaci obdržely předem vybrané projekty. Uvedené podezření řešil neúspěšně s nadřízeným v rámci úřadu a posléze i se zástupci dozorového orgánu tvořeném představiteli krajské správy. Jeho jednání bylo neúspěšné, obdržel doporučení, aby se těmito podezřeními nezaobíral a následně byl převeden na jinou (nižší) pracovní pozici, kde již neměl přístup k informacím o dotačním řízení. Vedlo jej to k závěru, že na potenciálně korupčním jednání se mohou podílet přímo osoby, na něž se obrátil. Zveřejnění prostřednictvím oznamovacích systému vyhodnotil s ohledem na to, že jeho identita byla známa a již čelil odvetným opatřením jako neúčelné, a navíc se obával, že pokud nedojde k okamžitému zásahu, vznikne škoda, která bude následně hrazena z veřejných rozpočtů. S ohledem na naléhavost situace a z důvodu ochrany veřejného zájmu tak veškeré informace poskytl místní pobočce celostátních novin, která vše zveřejnila.       

Jediná situace, kdy zveřejnění totožnosti oznamovatele není podmíněna jeho předchozím souhlasem, může nastat tehdy, když odhalení jeho totožnosti bude nezbytné pro orgány činné v trestním řízení. V tomto případě ovšem oznamující osoby musí být o zveřejnění jejich totožnosti informovány před tím, než k němu dojde, ledaže by tyto informace ohrozily související vyšetřování nebo soudní řízení. Při informování oznamujících osob o postoupení jejich identity (např. Policii ČR) jim příslušné orgány zašlou písemné odůvodnění.

Příklad:

Lze si představit situaci, kdy na základě oznámení o korupci se rozběhne vyšetřování a oznamovatel se ocitne v postavení svědka, jehož výpověď je nezbytné v rámci probíhajícího trestního řízení řádně zaprotokolovat.