Trest domácího vězení je přímou alternativou k trestu odnětí svobody. Byl zaveden s účinností od 1. 1. 2010 a rozšířil spektrum alternativních trestů v České republice. Jedná se o druhý nejpřísnější trest, bezprostředně po trestu odnětí svobody. Trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se ve svém obydlí, a to v době stanovené rozhodnutím soudu. Prakticky to vypadá tak, že soud určí odsouzenému, které dny v týdnu a v jaké denní době má povinnost být doma. Tím je zásadně omezena možnost volného pohybu odsouzeného. Tento trest je možné uložit až na dobu dvou let.

Popsaný způsob omezení svobody odsouzeného má mj. přispět také k tomu, aby nedošlo k zpřetrhání pozitivních sociálních vazeb, ale naopak, aby byl odsouzený podpořen v možnosti řádně plnit své závazky (např. plnění vyživovací povinnosti), zajišťovat obživu svou, či své rodiny a tím se mohl snáze začlenit zpět do společnosti. Zákon výslovně stanoví, že tento trest nesmí bránit výkonu zaměstnání či účasti odsouzeného na bohoslužbách nebo náboženských shromážděních. Výchovný účinek trestu může být posílen tím, že soud uloží odsouzenému také tzv. přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby odsouzený vedl řádný život či nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Trest domácího vězení lze také uložit odsouzenému v případě, že neplní jiný, původně uložený trest. Jedná se o tzv. přeměnu peněžitého trestu dle ustanovení § 69 odst. 2a zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a přeměnu trestu obecně prospěšných prací dle ustanovení § 65 odst. 2a zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Také je možné přeměnit na trest domácího vězení již uložený a nejméně z poloviny vykonaný trest odnětí svobody (upraveno v ustanovení § 57a zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Obdoba domácího vězení může rovněž doprovázet rozhodnutí o nahrazení vazby dohledem podle ustanovení § 73 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), když je obviněnému uložena povinnost zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části. Poslední obdoba domácího vězení spočívá v povinnosti zdržovat se v místě bydliště při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle ustanovení § 89 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a to až po dobu jednoho roku.

Podmínkou uložení trestu domácího vězení je písemný slib pachatele, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly trestu poskytne veškerou potřebnou součinnost.

Od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2017 bylo v České republice pravomocně uloženo 1876 trestů domácího vězení (zdroj: PMS; aktuální statistiky jsou k dispozici zde). Podle průběžných dat za období od ledna do září 2018 byl tento trest uložen dalším 135 osobám. V září 2018 pak došlo k přelomovému okamžiku, trest domácího vězení a jeho alternativy začal být sledován elektronicky (strukturované informace o počtu monitorovaných osob můžete dohledat v sekci Statistiky na hlavní stránce). Tento alternativní trest lze uložit za spáchání přečinu, tedy nedbalostního trestného činu, nebo úmyslného trestného činu s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Nejčastěji se ukládá za přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (např. jde o porušení zákazu řízení motorových vozidel), krádež, ohrožení pod vlivem návykové látky či zanedbání povinné výživy. U závažnější trestné činnosti lze domácí vězení využít pouze u institutu nahrazení vazby či přiměřené povinnosti v rámci podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Přes nesporné výhody a přínosy trestu domácího vězení v podobě finančních úspor oproti výkonu trestu odnětí svobody ve věznici anebo v možnosti zachování pozitivních sociálních vazeb odsouzeného a tím jeho efektivnější integrace do společnosti, byla doposud nedostatkem tohoto trestu absence možnosti zajištění permanentní kontroly odsouzeného. To je také ze strany soudů nejčastěji uváděným důvodem, který brání využití trestu v širším měřítku. Předpokládáme, že zavedení systému elektronického monitoringu osob povede k častějšímu využití tohoto trestu.

Platná právní úprava hovoří o tom, že kontrolu výkonu trestu domácího vězení zajišťuje Probační a mediační služba ve spolupráci s provozovatelem elektronického kontrolního systému, který umožňuje detekci pohybu odsouzeného nebo namátkovou kontrolou prováděnou probačním úředníkem.

Vzhledem k tomu, že v České republice dlouho nebyl zaveden elektronický kontrolní systém, probíhala kontrola odsouzených v režimu trestu domácího vězení pouze formou namátkové kontroly, zdali se odsouzený nachází v místě výkonu trestu v čase určeném soudem. Namátkové kontroly provádějí pracovníci Probační a mediační služby. I když byla četnost namátkových kontrol poměrně značná, nebylo možné tímto režimem zajistit permanentní kontrolu odsouzených. Po zprovoznění elektronického monitorovacího systému je tato forma kontroly využívána i nadále, ale pouze fakultativně a v podstatně menší míře.

Po získání elektronického monitorovacího systému na základě veřejné soutěže a po jeho uvedení do reálného provozu dnem 21. září 2018 byla zahájena elektronická kontrola výkonu trestu domácího vězení u těch odsouzených, u kterých zavedení elektronické kontroly bylo smysluplné v návaznosti na ověření podmínek odsouzeného k možnému využití elektronické kontroly a se zohledněním zbývající délky výkonu trestu.

Základní premisou odpovídající principu domácího vězení je fakt, že monitorované osobě je stanoveno časové období, ve kterém je odsouzený povinen se zdržovat v určeném obydlí nebo jeho části.

Monitorované osobě bude pracovníkem Probační a mediační služby nasazen v oblasti kotníku jedné nohy tzv. „náramek“, který v sobě sdružuje prostředky dvou monitorovacích technologií. Ve volném prostoru je v pravidelných intervalech zaznamenávána jeho poloha pomocí technologie GPS, v určeném obydlí je pak umístěno na vhodném místě druhé zařízení, tzv. „základnová stanice“, vysílající radiofrekvenční signál, který „náramek“ přijímá. Pokud se monitorovaná osoba s „náramkem“ dostaví do dosahu rádiových vln „základnové stanice“, „náramek“ tento fakt zaznamená a informaci o něm odešle do informačního systému operačního střediska Ministerstva spravedlnosti formou datového přenosu, neboť je „náramek“ osazen i SIM kartou mobilního operátora. Pokud však ve stanoveném časovém období do dosahu rádiových vln „základnové stanice“ nedorazí nebo v průběhu tohoto stanoveného období z dosahu odejde, vyhodnotí tuto skutečnost informační systém jako porušení povinnosti a upozorní o tom alarmem operačního pracovníka.

Informaci o porušení samozřejmě obdrží i odpovědný probační úředník, který s monitorovanou osobou projedná případ porušení povinnosti a předá všechny své poznatky i ty, které zjistil operační pracovník, příslušnému soudu k dalšímu rozhodování.

Elektronický monitoring je nástrojem, který zvýší účinnost kontroly výkonu trestu. Nabídne možnost okamžitého zjištění porušení trestu a také adekvátní reakce na selhání (nepřítomnost) odsouzeného. V případě intenzivnějšího využívání trestu domácího vězení namísto krátkodobých trestů odnětí svobody je očekáván přínos v podobě úspory nákladů na výkon trestů. V praxi nebude muset probační úředník vykonávat časté fyzické kontroly, ale takto ušetřený čas bude věnován přímé probační práci s odsouzeným.

Právní úprava platná do 30. 6. 2016 umožňovala využít elektronický monitoring pouze pro kontrolu trestu domácího vězení a v souvislosti s uložením přiměřené povinnosti zdržet se v určené době ve svém obydlí při podmíněném propuštění z výkonu trestu. Novelou trestního řádu bylo přijato ustanovení o možnosti elektronické kontroly stíhaných osob v režimu nahrazení vazby dohledem, a to v případech tzv. útěkové vazby (existuje důvodná obava, že osoba uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnula, zejména nelze-li její totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li jí vysoký trest) či vazby předstižné (existuje důvodná obava, že osoba bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhána, dokoná trestný čin, o který se pokusila, nebo vykoná trestný čin, který připravovala nebo kterým hrozila). Technickými prostředky elektronického monitoringu lze také zajišťovat v kvalitnější míře ochranu obětí trestné činnosti, pokud s jejich použitím chráněná osoba vysloví souhlas.